Ždírecký triangl 2017 očima svátečních cyklistů

Již v listopadu 2016 přišla paní primářka na dětské oddělení s informací, že se zase pojede cyklistický závod, jehož výtěžek poputuje na naše oddělení. Vznikla myšlenka, že bychom mohli vytvořit tým, který by se závodu taktéž zúčastnil. To nezní špatně, alespoň bude sranda.

Jen tak letmo jsme se podívali, co že je to za závod, detaily jsme nestudovali. Říkali jsme si, že tam bude asi spousta rekreačních cyklistů, kteří se s dobrou náladou projedou po krásném okolí Ždírce … no a asi tam bude i pár opravdu nadšených cyklistů, kteří nejspíš ujedou hodně kilometrů . Ale my pojedeme přece na pohodu – občas dáme zastávku na kochačku, lehneme si do trávy, stavíme se v hospůdce, pojíme, dáme si iontový nápoj a načerpáme energii na další kolečko – dvě snad zvládneme. Výborně, dá se tam i přespat v tělocvičně… to bude super zábava, určitě se večer po ujetých kilometrech všichni budou rádi družit, popije se, třeba se bude hrát i na kytaru a zpívat … a pak si všichni rádi pospí několik hodin a nechají si zdát nádherné sny. Zní to krásně – k tomuto se nechalo přemluvit celkem osm „cyklistů“. Měli bychom ale přeci jen trochu potrénovat….

Konečně je 17. června a někteří z nás nadšeně přijíždí do Ždírce časně ráno. Po sedmé hodině se začali sjíždět další cyklisté a při pohledu na jejich profesionální vybavení a outfit nás pomalu začala opouštět naše naivní představa o cyklotoulkách. Jsme tu správně??

8:55 – všichni závodníci připraveni na svých sedlech a netrpělivě čekají na startovní výstřel.

9:00 – začínají šlapat jako o závod. Proč tak spěchají? Vždyť na to mají 24 hodin!?

Po startu bylo jasno, když nás během prvního kola dvakrát předjel stejný peleton jezdců. Kochajíce se přírodou jsme se roztáhli po celé šíři cyklostezky, čímž jsme vytvořili umělou překážku na trati. Tímto se závodníkům dodatečně omlouváme. Po prvním kole byl pro některé z nás čas k obědu. Půjdeme dřív, pak se tam nahrnou určitě všichni cyklisté. K našemu údivu jsme byli v restauraci sami. Jsme jediní, kdo má hlad? Krátký odpočinek nám umožnil znovu šlápnout do pedálů vstříc dalšímu kolu. Večer jsme se unaveni sešli a rozhodli se doplnit ztracené tekutiny v hospůdce. Opět sami. Když byla tma, byli jsme udiveni, s jakým nadšením a v jakém počtu lidí se kroužilo na kolech s „lucerničkami“ jako houf světlušek. Spousta účastníků vydržela i celou noc! Obdivuhodné! My jsme to trochu prospali. Ráno jsme ale „hrdinsky“ vstali a ještě pár kilometrů najezdili. Ale bohužel, na vítězství to nestačilo…

Při vyhlášení jsme se nestačili divit, co vše se událo, zatímco my jsme spali. Již někteří z dětské kategorie nás pěkně převálcovali. A což teprve další kategorie. Neskutečné výkony.