Reportáž z návštěvy Tour de France 2011

Superdevoluy, Provence – Alpes, France 17.7.- 24.7.2011
Reportáž jsme převzali z webu Petra Hrubeše (Bigmig)

Prolog – Cesta do Hlinska

Sobota, 16.7.2011

Počátkem ledna jsem přijal pozvání od Jirky Fídlera – Fíďi na zájezd po stopách TdF… „Je nás 7 a potřebujeme osmého.“… Nechal jsem si den na rozmyšlenou a pak nabídku přijal. Zájezd byl naplánován na 3. týden TdF, tedy na Alpy. Odjezd byl stanoven na neděli 17.7 a příjezd na 24.7. 2011. Jeli jsme s cestovkou „Cestování s mikrobusem“. Musel jsem se dopravit tedy do Hlinska na kole a věci poslat dopředu po Fíďovým Vojtovi…

Účastníci zájezdu:

• Důstojný pán Pepa Plíšek, majitel světoznámého obchodu s koly, světoznámého zejména na Hlinecku, měl na starosti samozřejmě servis a vše kolem kol.
• Vlasta – dvorní domestik Pepy.
• Jirka – fotograf, poradce pro otázky kolem mikrobusu.
• Fíďa – tlumočník ze všeho do všeho.
• Zdeněk – gastronomické záležitosti.
• Leoš – montování kol na střechu mikrobusu.
• Aleš – věčné dvojče Leoše byl všude, kde bylo třeba.
• a já bigmig – jsem si vzal na starosti navigaci mikrobusu a plánovaní cyklo tras.
• Mirek – nesmíme zapomenout na našeho řidiče, který k nám byl přidělen v Budějicích a který s námi rychle srostl.

Zájezd pro mě tedy začal již v sobotu cestou do Hlinska. Večer bylo třeba ještě nakoupit, zabalit a odvést věci Pepovi do ochodu, kde byl ráno odjezd. Přespal jsem u Fídi a aby se nám dobře spalo, zašli jsme na náměstí na jedno.

1.den – Cesta do Francie

Neděle, 17.7.2011

4.00 vstáváme. Rychlá snídaně, jedeme hned na kole k Pepovi na sraz. Scházíme se v 4:45 všichni, odvoz však nikde . Přijíždí Fiat Ducato, né zrovna ve formě . Spojka mu sedí 8cm od země . Prázdné auto sedělo tak, jako by bylo plně naložené. Marně se sháníme po přídavném vozíku . Pepa na protest a zlomeným hlasem oznamuje, že otevře krám a ruší dovolenou .
Nakonec jsme vše narvali až po okraj a auto sedlo k zemi . V 5:30 vyjíždíme z Hlinska se zpožděním. Očekáváme průšvih každým okamžikem. Naštěstí nám zvedá náladu azuro (Keňa ). Pepa pořád prská a vzteká se, ale auto naštěstí jede. Cestou využívám internetu ke stahování map pro sports-tracer. Ty ve Francii nebudou k dispozici. V 8:00 přijíždíme do Českých Budějovic na hlavní sraz. Na upozornění Jirky, majitele autoservisu, že auto nemá levou přední brzdovou destičku , řidič rezignuje a nikam dál už nejede. Při vystoupení z auta bez rozloučení zmizel .
Už s novým řidičem Mírou vyrážíme do Velešína opravit brzdy . Vyměnili jsme destičky za jiné také již použité . Nabíráme cca dvouhodinové zpoždění . Naštěstí se podařilo mikrobus opravit. Pokračujeme nečekaně na Volary a Strážný. Projíždíme kolem Lipna. Před obědem se konečně dostáváme za hranice a to už se začínáme bát, že za světla nedorazíme . Konečně se i dostáváme na dálnici.
V 13.30 přijíždíme do Mnichova. Počasí se nám zhoršuje. Začíná pršet . Jedeme dále na Lindau a kde se vzala, tu se vzala policie . Po kratší prohlídce našeho auta nás bez problémů ženou na váhu. Většinu z nás vomejvali a Pepa to chtěl rovnou votočit na Hlinsko . Celkem bez dalšího zdržení jsme najeli na váhu a pochopitelně očekávali horentní sumu přetížení. Naše maximální váha 2900kg byla překročena na 3404kg. Zděsili jsme se překládáním auta . Dovolená ve Francii málem končila brzy za Mnichovem . Policie však nečekaně obrací a nehrozí překládáním a navrch překvapuje symbolickou pokutou 35€ . Hlavní vyjednavač Fíďa nám zajistil slevu zadarmo . Ostatní dvě auta, která měla přívěsy našemu zážitku unikla a s velkým očekáváním na nás čekala u MC Donalda . Přesto padlo rozhodnutí, že si musíme odlehčit. Švýcarsko před námi. Přendali jsme bágly o váze cca 100kg do ostatních aut . Samozřejmě v dešti . Výsledkem toho bylo, že někteří z nás měli najednou věci ve třech autech . Při vyjíždění z parkoviště jsme se málem navzájem nabourali .
16:00 objíždíme Bodensee s dalším zpoděním. To zase narostlo o další hodiny. V hustém dešti jedeme na St. Gallen, Curich a Bern. Před Lausanne konečně přestává pršet. V 19:30 chvíli pouzírujeme za krásného slunečného počasí. Přes Nyon směřujeme na Ženevu a po 22. hodině vjíždíme do Francie. Dáváme ještě jednu přestávku. Pochopitelně se těšíme do postelí . V Grenoblu končí dálnice a my musíme na Gap po úzké nekvalitní cestě. Po několikaterém drobném bloudění stoupáme do Vizille. V prudkém sjezdu přijíždíme na křižovatku kde je nápis Deviatión . GPS velí dopředu a tak jedeme dál. Rozkopaná silnice nám dává pochopit, že šlo o objížďku . Otázka teď zněla jak otočit mikrobus s vlekem v jednosměrce . Výsledek se dostavil u našeho vozu, kde jsme nacouvali na chodník a ohnuli již tak ohnutou kouli . Smrad spálenýho kovu.
Po úspěšném vyproštění hledáme objížďku, ale nalézáme jen kruhový objezd, kde není jasné kudy. Náš konvoj, 3 mikrobusy a dva vleky kompletně najely na kruhák a točily se 3x dokola. Tento cirkus zcela zablokoval objezd v 1:00 v noci, že najíždějící auto nechápalo tuhle noční dopravní špičku a zběsile troubilo . První jsme se osmělili my a výsledkem bylo jen bloudění našeho hlavní auta. Než jsme se zase po delší době sešli čas utíkal a nám docházela nafta . Jako na potvoru dlouho žádná pumpa. Až v městě La Mure jsme našli pumpu na kartu, ale nedalo se k ní dostat, Příjezd byl z třetího směru a nám se to zase ve tmě podařilo nalézt až na třetí pokus. Vedoucí zájezdu a majitel cestovky sice vtipně podotkl, že za 3km bude další pumpa , ale my jsme celkem jednomyslně odmítli další dobrodružství s jízdou na zbytky naftových par v nádrži . Druhá hodina ranní odzvonila a my máme před sebou ještě 50km . U třetího auta jsme zase nemohli otevřít dvířka od nádrže, ale se štěstím jsme je otevřeli . V La Mure se nepochopitelně odbočilo na Mens a prodloužili jsme si tím cestu o několik drsných sedel a serpentín. Ve 3:15 naše putování Evropou končí v horském lyžařském středisku SUPERDEVOLUY.

2.den – Corps

Pondělí, 18.7.2011

Slunečné ráno nás vyhnalo do sedel. Ani včerejší dlouhá cesta nás nemohla zastavit. Cirkus Tour de France má dnes volný den, ale my samozřejmě ne . Plánujeme tak 60km na rozjezd . 9:00 Sjíždíme do St-Étienne en Dévoluy. Pak dále klesáme přes St-Disdier směrem na Corps. Je chladno, ale Keńa . Valíme to dolů podél říčky hluboko zařezané do údolí pod námi. Za obcí Pellafol přijíždíme na hráz vodní elektrárny EDF – Barrage du Saulet. Je to parádní dílo s parádní propastí vedle. Začíná se ale také oteplovat a protože jsme sjeli jen do 780m budeme zbytek dne už jen stoupat .

10:15 Corps – dojeli jsme na hlavní silnici na Gap, po které jsme měli přijet včera . Nádherné scenérie, údolí řeky Drac.Máme tak 45km v nohách a čeká nás vrchol dnešního dne – Col du Noyer.
Až nečekaně náročné stoupání do výšky 1666mnm . Je tam nádherná vyhlídka do kraje. Naše kompletní osma si se stoupáním poradila a i Pepa měl radost, že nejel z Corps zpět do Devoluy, jak uvažoval . Na sedle lokálního významu je i pěkná restaurace, takže jsme dali společně kafe. Nyní nás čekal už jen sjezd do St-Étienne en Dévoluy a pak výšlap do našeho lyžařského centra Superdévoluy. Celkem to dalo cca 75km. …

3. den – Gap

Úterý, 19.7.2011

Na další den jsme si naplánovali navštívit TdF v Gapu. Cirkus TdF tam má horskou prémii 2. stupně a dojezd etapy. Ráno jsme vstali dříve, abychom už v sedle byli v 8. Sjíždíme do St Étienne en Dévoluy a pak po průjezdu nad propastí stoupáme na Col du Rioupes 1430mnm. Drobně poprchává a počasí zdaleka není tak komfortní jako včera. Po sdolání sedla následuje dlouhý sjezd do La Plaine. Zdravím cyklistku hlasitě „bonjour“ a odpověď přišla – „ahoj“ .
Po krátké pauze už fičíme do mírného kopce na Gap. Jedeme za traktorem, který udržuje konstantní rychlost 27km. Tour de traktor trvá 15 km. Traktorista se pravidelně ohlíží, aby nám nenastupoval v kopcích. Naopak ve sjezdech se musíme hlídat, abychom neskončili do valníku . Traktor odbočil, a v 10 hodin začal hustý déšť , ve kterém se nedá jet. V obci La Freissinouse je seník jako hangár, který je jako pro nás stvořen .
10:30 déšť zesiluje a naděje na další pokračování klesá. Kluci ulehli na seníky a usnuli.
11:00 Přijel pan majitel pro fůru sena s ještěrkou, traktůrek s vidlema, a chlapci museli z vyhřátého stohu .
11:15 Přijelo k nám auto a zřejmě nabízelo pomoc. Nedorozuměli jsme se navzájem . Tak alespoň Fíďa poděkoval slovy „Ani hovno kamaráde“ . Chlapec odjel a přijeli dva mladí Francouzi úplně mokrý. Mezinárodní seník se zaplňuje, přesto je místa ještě dost. Raději ale vyvěšujeme českou vlajku…
11:30 Voláme Pepovi, ať sežene Míru a přijedou pro nás. Situace od západu se vůbec nelepší .
12:30 Vysvobození přichází a my se loučíme se seníkem. Jedeme zpět a počasí se nečekaně protrhává. Dáváme oběd a vymejšlíme co potom. Slunce se prosazuje a schne to. Rychle jsme se domluvili, že den nebude ještě ztracen . Jedeme Leoš, Aleš, Zdenda a já na Col du Noyer stihnout v Gapu TdF. Je už suchá silnice a za 30min jsme nahoře. Je tu však poprchávající mlha . Ve sjezdu do La Fare en Champsau nás čeká déšť, mokrá silnice a nepříjemné kamení . Dojíždí nás Francouz na horáku a radíme se kudy na Col du Manse 1280mnm, prémie TdF. Prší.
16:20 Přijíždíme na sedlo a už je všude lidí jak na Václaváku .
16:45 Přijeli první uprchlíci a pak se to drobí po skupinkách. Někteří diváci v dešťi odcházejí a peloton teprve přijíždí . Nad TdF krouží 8 vrtulníků a prší. Po odjezdu posledního cyklisty začíná blázinec. Přestává pršet a my jedeme proti trase. Caravan vallay až do Gapu . Nebe se protrhává. Někdo upozornil Leoše, že leží bidon TdF pod autem . Majitel si ho pak bravurně pohlídal . Cenný suvenýr tak nemáme. Ve sjezdu do Gapu je pak příšerná zácpa související s cílem TdF. Předjíždíme kolonu a stoupáme zpět pomů směrem na Orange. V dálce se zase formuje přeháňka . Zatím projíždíme kolem seníku, kde jsme ráno mokli a usycháme .
18:00 Projíždíme přeháňku, je to už klídek a usycháme za jízdy. Dolů do La Plaine fičíme 40 km/h. Leošovi se šprajcnul článek a řetěz přeskakuje. Zastavujeme a částečně to opravujeme. Při stoupání na Col du Festre 1441 opět leje. Je to studený déšť . Teplota klesá k 6*C, později k 5*C. V krátkém sjezdu nám selhávají brzdy. Alpy nám ukázaly svojí druhou tvář. Opět šplháme na Col du Rioupes, ovšem z druhé strany. Je tak hustá obloha, že GPS je bez signálu . Brzdy nebrzdí a tak sjíždíme do St Étienne en Dévoluy velmi opatrně. Promrzlý se vracíme do Superdévoluy.
20:30 příjezd domů. K našemu velkému překvapení se stáje Astana a Liquigas ubytovaly vedle nás …

4. den – Col du Izoard

Středa, 20.7.2011

5:30 Vstáváme. Stěhujeme se do paneláku . Jsou zde výtahy na patro. To znamená, že každý jede jen do definovaného patra a na každé patro je možno dojet jen jedním výtahem ovšem v různém vchodě. Nechápete? Já taky ne . Ale to se u Frantíků občas stává. Je zima a déšť resp. nevlídno .

8:00 Vyjíždíme na prohlídku stáje Astana a Liquigas. Fotíme se s kuchařkami . Dále jedeme na Gap. Tam už je zácpa a uzavírka TdF . Vyjasňuje se. Je to cesta kolem jezer a soutěsek do nádherných kopců a nebezpečných sjezdů.
11:00 Briancon, máme v plánu dát Col du Izoard. Je nečekaně jasno . Pomalu se i otepluje.
11:15 Vyjíždíme. Počasí přeje, fouká lehký vítr. Stoupání je mírné, občas se utahuje. V lesnaté části je i dost zatáček, kde se dá odpočinout .
12:40 Přijíždíme na Col du Izoard – je velká zima a studený vítr. Sníh ve stínu zatáček . Ve sjezdu fotíme a kocháme se. Né tak Zdeněk, který zjistil, že nechal nahoře na sedle batoh , takže vyjel Izoard 2x . Pepa si jel svým tempem s Vlastíkem, takže to pojali jako celodenní výlet.
14:00 My ostatní sjíždíme do Brianconu fandit TdF. Trochu bloudíme a tak nasazujeme náš osvědčený trik kruhák. Točíme tři okruhy celkem 6 cyklistů. Zase tedy plno . Místní romská enkláva tento trik nepochopila, tak jsme se raději vypařili .
14:20 Jsme na náměstí, kde se stoupá na premii 2. kategorie ve městě. TdF tak můžeme vidět z blízka. Roman Kreuziger projel metr od nás . Byl to zážitek, zase davové šílenství.
15:30 Vracíme se do Gapu. Nakupujeme tam v supermárketu Casino . Domů pak jedeme jako už obvykle přes Col du Rioupes. Pepa správně upozornil, že žabožrouti (Francouzi) jsou podivíni. Za Gapem mají silnici, kde jsou 2 pruhy dolů a 1 do kopce . Tak to je dnes asi vše …

5. den – Alpe d‘ Huez

Čtvrtek, 21.7.2011

6:00 Vstáváme. Rychle se balíme. Snažíme se co nejrychleji nasnídat , abych odjeli v půl osmé.
8:00 Odjezd, čekalo se na Pepu, který nemohl nějak dospat a Zdendu, který nechal tretry pod televizí .
Cesta trvala podobně dlouho. Drobné zdržení jsme nabrali na silnici D212B místo silnice D212D a skončili málem na chatě u Helmuta . Stoupáme údolím La Romanche od Le Bourg d’Oisans.
10:45 Parkujeme za obcí La Grave nedaleko sedla Lautaret. Rychle převlíknout do cyklistického, dofouknout pneu…  Je docela zima, polojasno a fouká studený vítr. Do sedel, a už pomalu stoupáme na Col du Lotaire. Fouká naštěstí do zad. Všude průvody cyklistů. Auta blokují provoz. Na Václavském Václaváku je moc člověkůůůůů .
12.00 Přijíždíme na Col du Lautaret. Policie zablokovala silnici na Col du Galibier. To snad není pravda . Připadáme si podvedení . Tisíce km jsem jedeme, abysme viděli slavné sedlo TdF a skončíme 8km pod ním zoufalí . Dělíme se na 2 skupiny. Jirkové, Leoš, Aleš a Mirek zůstávají v Lautaret a čekají na cirkus TdF. Pepa, Vlastík, Zdenda a Já (bigmig) jsme se rozhodli jet na Alpe d´ Huez. Jednoduchou matematickou rovnicí o dvou neznámých, jsme došli k výpočtu, že zítra bude Alpe d´ Huez určitě taky zavřené , takže jediný možný den, jak se tam dostat, je dnes . Sraz si volíme v 19:00 na kruháku Le Bourg D´ Oisans, kde nás kluci vrativší se z TdF v pohodě naloží .
Sjíždíme tedy po silnici na Grenoble zpět k autu a dále… Je to hodně nebezpečný sjezd, protože se všude motá moře aut, kol, i pěších, kteří chtějí vidět to co my. Mírně prší, ale je to nádherný 35km sjezd pod Alpe d´ Huez. Projíždíme kolem přečerpávající vodní elektrárny staršího data. Tipuji tak 30. léta minulého století.
14:00 Kruhák Le Bourg D´Oisans – pata Alpe d´ Huez. Zde začíná ten nejslavnější a nejkrutější kopec TdF. Sundaváme zimní oblečení a převlékáme se do letního. Je kolem 30st, ale teplo bude i v zimě . Na to si klidně můžeme vzít jed .
Na Alpe d´ Huez je velmi čirý ruch. Nahoru kromě stovek cyklistů směřují busy, auta, motorky i těhotné ženy . Skrátka všechno driftuje na Alpe d´ Huez. Pařák a prudké stoupání je děsivé. Je to opravdu maso. Po prvních 4 zatáčkách mě naplňují obavy, že mých 39-25 bude málo . Předjíždí nás hodně cyklistů na karbonech. Zatáčky jsou plně obsazeny karavany již od minulého úterý . Vyhrává hudba, lidé sledují přes satelit TdF a nebo se jen v pohodlných křesílkách opalují . To my se už opalujeme ve vlastní šťávě . Den D TdF přijde již zítra. Italové grilují klobásy. Němci diskutují a Holanďani obarvili nejméně 20×8 m2 silnice na oranžovo . Dva naháči tancují vedle silnice. Těhotná cyklistka statečně šlape od zatáčky k zatáčce. Přátelé, já už zažil ledacos … Cyklománie. 100% silniční kola. Zdeněk viděl bouchlou plynovou láhev vedle silnice . Zřejmě bylo veselo. Každá zatáčka je očíslovaná. Jeden dobrák mi zazvonil do ucha kravským zvoncem .
Vyjeli jsme až do výšky 2049mnm k vrcholu lanovky. Je tu nádherně až nečekaně teplo a svítí slunko a hřeje. Sjeli jsme se nahoře se Zdendou a cestou dolů fotíme a hledáme kluky. Vlastíka jsme někde minuli a Pepa podlehl vedru. Máme ale ještě 1:30 čas do srazu tak přemýšlíme co dál .
V La Garde na doporučení jedeme malou silničkou nad údolím La Romanche a protože máme času, projíždíme jí celou. Je to pohled jak z vrtulníku, který nikdy nekončí. Jako když jedu na válcích na balkóně o délce 20km . Po asi 3km překvapení . Silnice je blokovaná barierou od vísky L´armentiér-le-haut. Je tam cedule o TdF, které logicky nerozumíme . Ptáme se místních, zda se dá jet dál a dozvídáme se že jo. Anglicko – Německo – Francouzská komunikace vyplivla, že cyklisti tam smí. Bariéra je překonána. Mě se ovšem vybila baterka v mobilu , GPS nemá signál a protože mapu nemáme, máme problém . Výhled končí, mi klesáme, ale nevíme kde jsme . V nejhorší chvíli, když už šlo do tuhého se chytla GPS . Hned víme, kde jsme a jsme naštěstí tam, kde máme být . Fuj… Čas srazu se blíží a my se touláme po kopcích v Oisons . Sjíždíme na kruhák Le Bourg D´ Oisans od hráze Lac du Chambon v údolí Romanche, kde jsme jeli ráno. Jsme v pohodě a stíháme to. Vláček cyklistů z Galibier nás veze dolů na místo srazu. Přijíždíme naštěstí v čas a v pohodě. V tom volá Fíďa, že kluci mají zpoždění a přijedou v 20:00 … A my se hnali jak pitomci, to jsme si mohli ještě v klidu zablouďovávat .

Nu což, jedeme najít zatím Pepu s Vlastíkem a zatím jsme místo nich potkali rodáky z Chebu. Zdenda pak zařídil, že nás češi pozvali na kafe .
20:00 Jsme konečně zase všichni pohromadě a odjíždíme přes Vallbonais zpět do naší Superdevoluy.
22:00 Konec dne, který ve mě zanechal z cesty na TdF největší dojem .

6. den – Col du Agnel

Pátek, 22.7.2011

Dnes jsme celkem jednohlasně pohřbili účast na TdF cirkusu, protože Col du Galibier bude opět obšancováno policajty . To je bohužel také zvyk TdF. Přesměrovali jsme pozornost na třetí nejvyšší sedlo v Alpách. Jedeme na Chateau Ville-Vieille opět přes Gap a na Embrun. Je slunečno až vedro. Příjezd provází nádherný kaňon, z kterého jde strach a zámek Chateau Ville-Vieille. Je opět nádherně, až 30*C. Přijíždíme na parkoviště do Chateau, vytahujeme kola a krémy na opalování. Máme v plánu Col Du Agnel 2744mnm.
Hned od rána se na mě lepí smůla s přehazovačkou. Vypadl mi řetěz z kladky a nešel tam nandat. Po asi 5 minutové opravě doháním ztrátu na ostatní, kteří už makají směr Italia . Cesta je zajímavá až nádherná. V obci Pierre-Grosse skáčou přes silnici tisíce kobylek resp. sarančat. V polovině kopce navíc ležel přejetej svišť .
Od městečka Ville-Vieille silnice stoupá do Col Du Agnel přenádherným údolím. Je to mírně zvlněné, takže jsme vyjeli do sedla všichni i Pepa. Teplota je dnes hodně znát i v top nadmořské výšce je horko.
12:30 Jsme na Col Du Agnel. Mám nový výškový osobní cyklistický rekord . Po passo Sella 2244mnm z roku 2002, středečním Izoard 2360mnm, dnes úžasných 2744mnm. Nádherný výhled do Itálie. Opět pastva pro oči .
Sjeli jsme zpět na Ville-Vieille. Já jsem opět dost fotil a natáčel, takže mě zase většina poodjela . Protože jsme časově hodně v plusu, domluvili jsme se na odpoledne dát Col D´Izoard 2360m z druhé strany, tedy 2 náročné sedla přesně po trase včerejší TdF.
14:00 Šlapu na Izoard a snažím se sjet ostatní, ale vůbec mi to nejede . Cítím takovou únavu, že nemohu chytit rytmus. Vůbec mi nejde do hlavy, že nikoho před sebou nevidím, ale se svojí momentární formou asi jedou všichni rychleji . Vedro kulminuje a není se kde schovat. Melu z posledních sil, ale je to poslední kopec ve Francii. V mírném klesání, těsně před sedlem jsem si přeřadil na velkou placku a utrhl lanko od přesmyku . Jak symbolické… Přetrhnout lanko přesmykače v jednom z nejtěžších stoupání Alp, kde jsem za posledních 90min řadil talířem celkem 1x … To se mi podruhé v životě určitě nestane .
Vyjel jsem do sedla Izoard přesně ve stejném čase jako z Brianconu. Celkem překvapen z toho, že jsem nikoho z našich nenašel . Chlapci totiž šli na oběd Chateau Ville-Vieille, a já pokračoval v krasojízdě. No to je bomba … Ve sjezdu už mi volá Fíďa, že se na mě čeká s odjezdem . Na malej tác zrovna nedělám rychlostní průměry , někdo by možná škodolibě podotknul ani na velkej .
16:30 Vracíme se naším busem na Gap do Casina na nákup. Je třeba utratit zbytky Euro. Televizor v nákupním centru nás opět informuje o dojezdu etapy TdF.
19:30 Jsme doma a naposledy v Superdevoluy. Byl to další skvělý zážitek.

7. den – Cesta domů

Pátek, 22.7.2011

8:30 Odjíždíme domů raději s časovým náskokem. Časovku TdF v Grenoble si necháváme ujít z časových důvodů . Naposledy nakládáme na střechu kola. Směřujem naším busem na Crops a Grenoble. Je jasno a azurko, teplo pokračuje. V Cropsu kontrolujeme kola, protože z auta se vyluzují podivné zvuky . V La Mure nás zaskočila šilená mlha . Před Grenoblem v Laffrey jsme se nevešli do závory na výšku (zřejmě tunel) a musíme silnici objet. Musíme se vracet tak 15km zpět. Objíždíme úsek přes La Motte a St Georges de-Commiers.
10:50 konečně Grenoble, najíždíme na dálnici. Prší, zpoždění určitě půl hodiny. V další části naší cesty se již nic zvláštního nestalo tak jen průjezdy a časy:
11.10 platební dálniční terminály na Chambery
11:40 Chambery – přestává pršet.
12:15 Annency – azuro
12:30 zácpa na Francouzsko – Švýcarských hranicích, azuro, 28*C
12:50 opět jedeme …
13:00 Ženeva, letiště.
13:15 pauza na wc.
13:30 pumpa, máme téměř prázdnou nádrž. To je už běžné u tohoto auta Polojasno.
13:45 Lausanne
14:50 Bern, polojasno, dusno
16:00 Curych
16:45 další pauza na dálnici
17:15 St Gallen, jedeme přes Lindau na Mnichov
18:00 Lindau, polojasno
19:30 Mnichov, ring
20:00 pauza na naftu a kafe
21:00 Deggendorf, po hodinách roviny stoupáme na Šumavu.
22:00 hranice Německo-Česko, Železná Ruda.
22:30 Klatovy, Bus pokračuje dále do Hlinska, já využívám možnosti přespat u Míry a pokračovat na kole zítra do Prahy.

Petr Hrubeš (Bigmig)