Ohlasy účastníků Ždíreckého Trianglu 2019

Jako pořadatelé jsme vždy po skončení Ždíreckého Trianglu vděční za zpětnou vazbu, abychom věděli, co máme do příštích ročníků vylepšit. Samozřejmě nás velmi těší, když je kladná a proto nám dovolte se o některá hodnocení z řad účastníků podělit.

Poďakovanie za super akciu.

Zúčastnil som sa s manželkou prvý krát Ždíreckého triangla a boli sme veľmi prekvapený. Od prezentácie až po vyhlásenie výsledkov klapalo všetko na jednotku, za čo organizátorom gratulujeme. Vidieť, že do toho dali aj kus svojho cyklistického srdiečka. Kiežby sa takto organizovalo aj na Slovensku. Trať viedla asi 90% po horských asfaltových cestách. Prostredie paráda, ale bolo málo času na obdiv. Čo sa týka samotných cyklistov, či už skúsených, alebo výletných, každý sa správal ako profesionál a nevznikali žiadne konflikty. Gratulujeme víťazom a česť porazeným. Každému palec hore. Ďakujeme za všetko a prajeme mnoho ďalších pekných ročníkov a hlavne najazdených kilometrov.

Cíbik Roman (Púchov)

Můj pohled na Ždírecký Triangl 2019

Je podvečer  21.6.2019,

příprava jako nafoukání kol ,kontrola světel a všeho potřebného je jistě jako u nás i u všech dalších účastníků Ždíreckého Trianglu v plném proudu. Vždyť už následující den budou všichni stát připraveni na startu. Po vší přípravě si dávám večerní kávu a brouzdám informacemi  a nestačím se divit, co vše už organizátoři “spolek cyklistických  nadšenců”, tak se nazývají dokázali.

Když jsem v roce 2009 poprvé zaregistrovala z okna hromadu projíždějících cyklistů, nikdy by mě nenapadlo, že mezi ně budu jednou patřit také. A v roce 2018 jsem tam, bohužel jsem nemohla být na startu, což mě velice mrzelo.V prvním ročníku mám najeto tolik, že se řadím vedle paní Fidlerové. Před tou se klaním a je mým velkým vzorem. V tomto věku, který se u dámy neříká, najet také kilometry a být pořád plná síly a elánu to ani jinak nejde. Dojmy jsou tak kladné, že o rok později se už nemůžu dočkat a 22.6.2019 v 9 hodin ráno stojím na startu mezi  chumlem 162 cyklistů a 3 koloběžek. Všichni čekají na jediné.

Povel START. Je to tu, jdeme na to!!!

V hlavě si mi honí pocity a myšlenky: Vyjedeš kopec na Radostín, Vepřovou a už se budeš kochat svou oblíbenou krajinou. Ano,kochám se. Nevadí, že kolem projíždí rychlejší, mladší,starší nebo že se přidal vítr. Však já je zase dohoním. Tu trasu Raneckými  lesy nikde jinde nemají a to je to kouzlo, které všechny přitahuje a táhne zpět. S  pauzami jezdím do půlnoci. Jsem unavená a zároveň spokojená. Jdu do postele načerpat sílu na ranní dojezd. Je 6 hodin ráno. Budíček, rychlá snídaně a šup do cyklistického úboru. Při pohledu z okna, kde to zdaleka nebylo tak krásné počasí jako včera, jsem se nezalekla. Přece jen jsem nasedla a jezdila co to šlo s těmi co jezdí celou noc až do doby, kdy se na hodinách ukáže 9 hodin. Jsem spokojená, svůj letošní cíl jsem splnila.

A jak hodnotím letošní Ždírecký Triangl?

Smekám před jezdci, co jsou schopni  být v sedle více jak 20 hodin. Smekám před koloběžkářema. Nechápu jejích vytrvalost. Smekám před všema, co se zúčastní a mají to odhodlání pokořit slunce, déšť, vítr, své síly a dojet do cíle plní elánu a zbytky energie. Už teď si značím v kalendáři další ročník a budu se těšit co nového přinese. Na závěr bych chtěla velice poděkovat organizátorům za odhodlání a nadšení se do takové akce pustit rok co rok a vždy něco překonat. Do dalších ročníků Vám přeji mnoho cyklistických nadšenců, elán, který Vás nikdy neopustí a mnoho společně najetých kilometrů.

Simana Vachušková (Ždírec nad Doubravou)

Ždírecký Triangl potřetí

Predovšetkým by som chcela veľmi pekne poďakovať organizátorom za krásny víkend plný cyklistiky v nádherných lesoch Vysočiny .  Ďalej chcem poďakovať za skvelé zázemie, kde mal cyklista všetko, čo potreboval a za vynikajúce koláčiky s občerstvením, ktoré dotvárali úžasnú rodinnú atmosféru.

Nuž, ale prečo ten názov? 

Ždírecký Triangl potřetí? Lebo  je to môj tretí závod. Prvý krát som sa zúčastnila závodu v roku 2017, keď každý kilometer pomáhal,  ako súčasť týmu Dětské jede.  Bola to benefičná 24hodinovka  pre Dětské oddelenie Nemocnice v Havlíčkově Brode, za ktorú Vám moc moc moc ďakujeme.

24hodinovka?

Vravím si, to poznám z práce.  Ale toto bude na bicykli, to by mohlo byť dobré. A je to dosť dobré, len si tak bicyklovať peknou prírodou. Keď je treba, tak si chvíľu pospať, najesť sa,  stretnúť fajn ľudí, rozmýšľať  koľko kilometrov ešte zvládnem/ stihnem. Alebo si len tak rozmýšľať nad hocičím, alebo aj nerozmýšľať a len tak krútiť pedálmi a pozerať ako sa scenéria mení.

Veľmi sa mi páči, že môžu štartovať všetci,  čo chcú a dokonca aj na kolobežkách, tandeme, horskom aj cestnom bicykli a dokonca aj na bicykli poležiačky.  Paráda J No a najmegasuper  je, že je úplne jedno koľký v poradí pretekár skončí, aj tak dostane medailu  a diplom J Ale najlepšie to je vtedy, keď ako vraví moja najobľúbenejšia závodníčka pani F. : „ Z RANSKA JEDEME ZADARMO .“

Veľa šťastných kilometrov bez defektov, porúch, pádov a nehôd Vám praje Gitka J.

Margita Galová (Žilina)

Vážení pořadatelé z KPC Ždírec n. D.!

Helena Pavičová (Ostrava)

Tímto článkem bych chtěla vyjádřit své pocity, jak jsem se k závodu dostala. Tenkrát jsme byli dobrá parta 5 mužů a 2 ženy. Jeden z nás našel tento závod na internetu, a tak jsme se 18.6.2010 vydali do Ždírce nad Doubravou. To bylo pro pořadatele velké překvapení, že Severní Morava navštívila Čechy. Byl to V. ročník 19.-20.6.2010 a to jsem ujela 250 km. Byl to závod plný očekávání, překvapení, dojmů a zážitků.

Za dva roky na to, dva dny před závodama jsem si koupila starou felicii. A to jsem nevěděla, jestli se mi za jízdy rozpadne nebo ne. Žádná praxe, žádná zkušenost, posadila jsem vedle sebe dospělého syna a vyrazili jsme v pátek odpoledne. Byl to VII. ročník 23.-24.6.2012. To jsem ujela do 21 hod. 5 velkých kol, v noci 41 kol a ještě jedno velké kolo nad ránem, když už nebylo tolik sil. Já byla tak nabuzená, že jsem se sama sobě divila. Tenkrát nebyla taková konkurence, bylo 10 žen a z toho já se umístila na 3. místě s 291 km. Bylo to pro mě veliké překvapení a obrovská radost. Co by se měl syn o mámu po čas závodu starat, celý závod prospal. Po příjezdu domů to tělo bylo tak nabuzené, tak jsem byla šťastná, že jsem ještě dva dny nespala. 

Co můžu na pořadatele říct?

Jen samou chválu, přijali mě přátelsky, místní obyvatelé závodem žijí. Samé dobroty v podobě bábovek, koláčů apod.. Jak ten život šel, s pořadateli v kontaktu jsem byla.

Přišel rok 2017, konec července a stal se mi vážný úraz. Spadla jsem ze žebříku a zlomila si na pravé noze celou patní kost. 10 měsíců nemocenská, rehabilitace, znovu se naučit chodit. Už jsem nedoufala, že ještě někdy sednu na kolo. Ale já jsem takový bojovník, takový člověk, že předčasně nehážu flintu do žita. V červnu 2018 jsem si s přítelem koupila kolo trek a úzkými plášti. Od loňského června to kolo už má najeto 2159 km. A přišel rok 2019 a uvažovala jsem, jak se dopravit na závody. Nejprve mi v práci dali dovolenou začátkem června místo ke konci. Osobně jsem si to musela vyřídit. A bylo my vyhověno.

Ve čtvrtek před závodem volám kamarádovi, jestli mě vezme autem. Né, ten mi odmítl, ale taky závodil. A co teď? Byl pátek 15:15 hod. volám do půjčovny aut a za hodinu si jdu půjčit oktávku automat za dost velký peníz. Odpoledne se sbalila a v 21:00 hod. vyrazila za dalším dobrodružstvím. Po dálnici na Brno a Olomouc jsem v Olomouci nesjela na okresní silnici a dostala jsem se až do Hradce Králové. To znamená, že jsem si jednou tolik najela. I dobří lidé se najdou. Ve 23:00 hod. na jedné pumpě se našli 4 mladíci, kteří přes navigaci v telefonu mi nadiktovali vesnice cestu zpět na Ždírec n. D.. Když jsi to tak šinu na Ždírec, delší dobu za mnou se lepí světla auta. Když projedu už třetí kruháč, za mnou maják a staví mě policie. To byl čas 23:35 hod.. Ve mě by se krve nedořezal. Tak často autem nejezdím a ještě tohle. Provinila jsem se tím, že jsem nedávala znamení při výjezdu z kruháčů. Na místě bloková pokuta 200 Kč. Tak po vysvětlení a domluvě jsem pokračovala dále.

Když jsem uviděla ceduli Ždírec n. D. 11 km zajásala jsem.  Ještě kousek a budu u cíle, ale ejhle přijedu na křižovatku a tím směrem cesta zavřená, dál to nevede. Co teď, kam teď? Dala jsem se vlevo a to bylo špatně. Kus ujedu a cestou potkám mladého muže. Neváhám, zastavím, otevřu dveře a ptám se. No pravda jedu špatně. Nabídl se mi, že to se mnou otočí a navede správným směrem. Dojeli jsme až tam, kde bych měla dojet už sama bez bloudění. Před tělocvičnu jsem dojela v 1 hod. po půlnoci. Vybalila věci, zanesla do tělocvičny a auto zaparkovala k radnici.

Dlouho jsem nemohla usnout z tak dlouhé dobrodružné cesty, a to když denně autem nejezdím a ještě jsem musela vše sama sledovat. Zvládla jsem to, jsem člověk, který se ničeho nezalekne, který se vrhá do všeho po nohách i po hlavě. I když mi kamarád ve čtvrtek odřekl, že mě nevezme, neodradilo mě to a za každou cenu jsem chtěla znovu zažít tu atmosféru závodu, ale hlavně jsem se těšila na staré známé dobré přátele jako jsou tři pořadatelé a jejich ženy. Jaké bylo uvítání přátelské, srdečné, nádherné obětí, že se zase po sedmi letech vidíme.

Po zaplacení startovného a požádání o rozhovor na místní ždírecké stránky bylo hromadné focení a v 9:00 hod. bylo odstartováno. Šlo to z tuha, člověk si už nepamatoval tu krásu, ale při druhém kole jsem už věděla, co mě čeká. V polovině druhého kola mě dojel jeden z pořadatelů, jaké bylo pro mě překvapení, nejprve se zeptal jak to jde a když jsem odpověděla, že pomalu, ale jistě a že mi došla voda, sám od sebe mi podal svůj energetický nápoj a to podotýkám jeli jsme vedle sebe dost rychle. Podle mě to bylo nádherné gesto a na celý organizační tým nemůžu říct křivého slova. Před takovýma lidma co jsou do sportu tělem i duší zapálení a obzvlášť do cyklistiky já smekám. Obdivuji je v tom, co to dá práce to zorganizovat, sponzory sehnat a ještě všichni závodí. Máte můj obdiv. Žádné protiklady, žádné chyby nemám, jenom samá chvála z mé strany. A proto se ráda vracím. Byl to můj třetí závod a i když z mého pohledu to byl propadák, víc jsem spala, než ujela na kole, ale ten pocit, že jsem zvládla cestu autem i zpět mě hřeje u srdce.

Já pusa prořízlá jsem se dala do řeči s rodinou z Příbora. Tak jsem je požádala, jestli bych mohla jet za nima. Ve 13:10 hod. jsme po ceremoniálu vyjeli. Oni dvě auta a já za nima. Po dálnici jsme to hnali 120 km/hod a já byla doma v 16:30 hod.. A tak dopadl můj třetí 24hodinový závod u Vás a můj ve svém životě dosavadním životě už 6. v pořadí.

Na závěr bych za sebe chtěla poděkovat Aleši Bažoutovi, Leoši Pradáčovi a Lubošovi Plíhalovi. No zkrátka všem co se podíleli na přípravě 14. ročníku Ždíreckého Trianglu. Jestli bude zdraví sloužit a budu mít odvoz, přijedu příští rok.

Helena Pavičová (Ostrava)

 

Fotogalerie:

Autoři: Jaromír Havel, Luboš Plíhal.
Foto - Ždírecký Triangl 2018

Videogalerie:


Video - Ždírecký Triangl 2018

Generální partner:

Ždírec_nad_Doubravouměsto Ždírec nad Doubravou

Hlavní partner:

Stora Enso Wood Products Ždírec s.r.o.

Další partneři jsou:

Elektromontáže Gabriel
Elektromontáže Gabriel Miroslav
Zemědělská a.s. Krucemburk

bikero.cz
Ski Fanatic 
outdoorová organizace
Plam s.r.o., Chotěboř

modelrana novakModelárna Novák

FITKO_Zdirec_n_D
Fitko Ždírec nad Doubravou
Mapo kuchyněKuchyně MAPORoboterm Chotěboř
Roboterm Chotěboř

ELKOV elektro a.s.

Helena Dvořáková
moderátorka
Českého rozhlasu
Best Cycle Chotěboř
SemikolaSEMIKOLA HlinskoDušan Hameder, 
Ždírec n. D., 
prodej konstrukčních 
a lepených hranolů.
Vít Bělák
Uhelná Příbram
Včelařství Pradáč
Včelařství Málek
Včelí plodiny do každé rodiny.

 

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..