Dobyli jsme Evropu – Samsonman 2007

Nečekané se stalo skutečností! Po mnohaletých přípravách, po mnoha vypocených hektolitrech potu a bezesných nocích v sedlech bicyklů, elitní cykloteam ždírecké StoraEnso dospěl k názoru, že mu již vlasti české svazují křídla a je nutno ukázat svoji sílu a bojovného ducha i za hranicemi domoviny.

Stejně jako StoraEnso matka si ani náš cykloteam neklade malé cíle, a proto hned HURÁ na Samsonmana 2007, který organizátoři v rakouském St. Michaelu vyhlašují jako mistrovství Evropy jezdců bez licencí. Po letmém obhlédnutí profilu na internetu jsme malinko tušili o co jde, ale žádné strachy – jsme odkojeni Ždíreckou 24hodinovkou, Lacmanem, Kaménkou, Barovicemi, Zlatým kolem Vysočiny či několika Králi Šumavy.
Proto bez bázně a hany hurá do toho. Museli jsme pilské družstvo posílit o jednoho amatérského cyklistu z Hlinska, abychom se mohli soutěže zúčastnit i jako tým (byl nutný minimální počet 5 startujících).
Když jsme přijeli na místo ubytování, do odlehlého horského statku a vyndávali dva soudky kvalitního hlineckého iontového nápoje, pan domácí, nějaký Simír Gerchán, prohlásil, že jestli tohle vypijeme, tak že vůbec nevyjedeme, natož že bychom měli nějakou malou šanci jakkoliv uspět.
Jenže chyba lávky!
Sice jsme první večer zkusili zdolat takovou malou krtinu, Katschberg o nadm. výšce 1641 m.n.m., ale po zralé úvaze jsme 6km stoupání se sklonem okolo 15% opustili po několika stech metrech a jali se doplňovat tekutiny a minerály, neboť hodina pravdy teprve přijde. Toto malé faux pas jsme připisovali ještě slabé aklimatizaci a silnému odvodnění po náročné cestě.
Abychom přišli do správného tempa, v sobotu jsme lehce vyšlápli Grossklockner (vyhlídku F.Josefa) a Hochtor s 2505 m.n.m. a začínali mít lehké svrbění v dutině břišní, že začíná pomalinku konec šprýmů a se Samsonem nebude jen tak lehké pošpásování.
Předpoklad byl, že vytasíme zbrusu nové StoraEnso dresy, kde znak naší firmy připomíná zahnuté turecké šavle ve vycházejícím slunci, toho se naši rakouští přátelé zaleknou, neboť i oni mají s Turky historicky špatnou zkušenost, a než se ztuhlý a vyděšený peloton dá do pohybu, už budeme hodovat v cíli.
Ovšem nebylo tomu tak. V neděli 8:00 nás na startu čekalo přehršle svalnatých a šlachovitých mladíků i slečen, kde se naše ,,turecké šavle“ v pestrobarevných zástupech snadno ztrácely. Ale jako chrabří potomci Jana Žižky jsme se soupeřů nezalekli, na množství nehleděli a vyrazili vstříc nehasnoucí slávě.

Další slova jsou vskutku marná, kdo nezažil, nepochopí. Nastalo prvních 30km stoupání 12%-15%, nejlehčí převod a ze sedla, pak 15km držtičkou dolů, ruce na brzdách, někdy i zadní kolo ve smyku a toto vše se zhruba v pravidelných rytmech opakovalo asi tak do 150. km. Mezitím spálená ramena od alpského sluníčka, pak průtrž mračen v dalším údolí, atd. atd, vskutku neděle plná vášnivých vzdechů! A jako zpestření po škarpách blinkající cyklisté (nebo svíjející se v křečích), kteří lehce ,,přepískli“ úvodní tempo.
Jedna malá rada na závěr – když pojedete do alpské pahorkatiny, investujte do kazety s největší kolečkem 28-29 zubů, nestane se vám, že v kopcích běhá srdce na už druhý náhradní zdroj a začínáte vidět prdelaté andělíčky kolem sebe! Po 230 km se objevil cíl a s ním i vidina, že snad vskutku tohle martyrium už přežijeme. Takovýto pocit se snad nenechá ani vyjádřit. Je to skoro stejné, jako když jsme loňský rok pořezali oněch slavných 1 000 000 m3 kulatiny!
Tady opravdu platí, že zvítězil opravdu každý, kdo projel živý cílem, ne nadarmo tuto trať pořadatelé nazývají ,,Ultra Strecke.“
Ale aby nebylo pochyb, že jsme opravdu dobří, i když stále skromní, zde jsou výsledky družstev:

Děkujeme StoraEnso za sponzorování akce a když to dopadne, možná příští rok budeme šířit slávu ve Švédsku, kde se jede 300 km výšlap kolem jezera Vattern, ale to je zatím v tajnosti, aby se nás Švédové nezalekli a závod i přes 20letou tradici nezrušili.
Za StoraEnso bicykle team

Luboš Plíhal
Milan Stehno
Leoš Pradáč
Jiří Fidler
Dan Šustr

Velké poděkování patří nejlepšímu mechanikovi závodu, váženému panu JOSEFOVI PLÍŠKOVI, který nám umožnil, abychom mohli jet s ním, a tím pádem nám dal naději, že už neumřeme blbí!

Jiří Fidler

Fotogalerie: