Reportáž z návštěvy Tour de France 2011

Superdevoluy, Provence – Alpes, France 17.7.- 24.7.2011
Reportáž jsme převzali z webu Petra Hrubeše (Bigmig)


Prolog – Cesta do Hlinska

Sobota, 16.7.2011

Počátkem ledna jsem přijal pozvání od Jirky Fídlera – Fíďi na zájezd po stopách TdF… „Je nás 7 a potřebujeme osmého.“… Nechal jsem si den na rozmyšlenou a pak nabídku přijal. Zájezd byl naplánován na 3. týden TdF, tedy na Alpy. Odjezd byl stanoven na neděli 17.7 a příjezd na 24.7. 2011. Jeli jsme s cestovkou „Cestování s mikrobusem“. Musel jsem se dopravit tedy do Hlinska na kole a věci poslat dopředu po Fíďovým Vojtovi…

DSC01300

Účastníci zájezdu:

  • Důstojný pán Pepa Plíšek, majitel světoznámého obchodu s koly, světoznámého zejména na Hlinecku, měl na starosti samozřejmě servis a vše kolem kol.
  • Vlasta – dvorní domestik Pepy.
  • Jirka – fotograf, poradce pro otázky kolem mikrobusu.
  • Fíďa – tlumočník ze všeho do všeho.
  • Zdeněk – gastronomické záležitosti.
  • Leoš – montování kol na střechu mikrobusu.
  • Aleš – věčné dvojče Leoše byl všude, kde bylo třeba.
  • a já bigmig – jsem si vzal na starosti navigaci mikrobusu a plánovaní cyklo tras.
  • Mirek – nesmíme zapomenout na našeho řidiče, který k nám byl přidělen v Budějicích a který s námi rychle srostl.

Zájezd pro mě tedy začal již v sobotu cestou do Hlinska. Večer bylo třeba ještě nakoupit, zabalit a odvést věci Pepovi do ochodu, kde byl ráno odjezd. Přespal jsem u Fídi a aby se nám dobře spalo, zašli jsme na náměstí na jedno.


1.den – Cesta do Francie

Neděle, 17.7.2011

4.00 vstáváme. Rychlá snídaně, jedeme hned na kole k Pepovi na sraz. Scházíme se v 4:45 všichni, odvoz však nikde . Přijíždí Fiat Ducato, né zrovna ve formě . Spojka mu sedí 8cm od země . Prázdné auto sedělo tak, jako by bylo plně naložené. Marně se sháníme po přídavném vozíku . Pepa na protest a zlomeným hlasem oznamuje, že otevře krám a ruší dovolenou .
Nakonec jsme vše narvali až po okraj a auto sedlo k zemi . V 5:30 vyjíždíme z Hlinska se zpožděním. Očekáváme průšvih každým okamžikem. Naštěstí nám zvedá náladu azuro (Keňa ). Pepa pořád prská a vzteká se, ale auto naštěstí jede. Cestou využívám internetu ke stahování map pro sports-tracer. Ty ve Francii nebudou k dispozici. V 8:00 přijíždíme do Českých Budějovic na hlavní sraz. Snímek 143Na upozornění Jirky, majitele autoservisu, že auto nemá levou přední brzdovou destičku , řidič rezignuje a nikam dál už nejede. Při vystoupení z auta bez rozloučení zmizel .
Už s novým řidičem Mírou vyrážíme do Velešína opravit brzdy . Vyměnili jsme destičky za jiné také již použité . Nabíráme cca dvouhodinové zpoždění . Naštěstí se podařilo mikrobus opravit. Pokračujeme nečekaně na Volary a Strážný. Projíždíme kolem Lipna. Před obědem se konečně dostáváme za hranice a to už se začínáme bát, že za světla nedorazíme . Konečně se i dostáváme na dálnici.
V 13.30 přijíždíme do Mnichova. Počasí se nám zhoršuje. Začíná pršet . Jedeme dále na Lindau a kde se vzala, tu se vzala policie . Po kratší prohlídce našeho auta nás bez problémů ženou na váhu. Většinu z nás vomejvali a Pepa to chtěl rovnou votočit na Hlinsko . Celkem bez dalšího zdržení jsme najeli na váhu a pochopitelně očekávali horentní sumu přetížení. Naše maximální váha 2900kg byla překročena na 3404kg. Zděsili jsme se překládáním auta . Dovolená ve Francii málem končila brzy za Mnichovem . Policie však nečekaně obrací a nehrozí překládáním a navrch překvapuje symbolickou pokutou 35€ . Hlavní vyjednavač Fíďa nám zajistil slevu zadarmo . Ostatní dvě auta, která měla přívěsy našemu zážitku unikla a s velkým očekáváním na nás čekala u MC Donalda . Přesto padlo rozhodnutí, že si musíme odlehčit. Švýcarsko před námi. Přendali jsme bágly o váze cca 100kg do ostatních aut . Samozřejmě v dešti . Výsledkem toho bylo, že někteří z nás měli najednou věci ve třech autech . Při vyjíždění z parkoviště jsme se málem navzájem nabourali .
16:00 objíždíme Bodensee s dalším zpoděním. To zase narostlo o další hodiny. V hustém dešti jedeme na St. Gallen, Curich a Bern. Před Lausanne konečně přestává pršet. V 19:30 chvíli pouzírujeme za krásného slunečného počasí. Přes Nyon směřujeme na Ženevu a po 22. hodině vjíždíme do Francie. Dáváme ještě jednu přestávku. Pochopitelně se těšíme do postelí . V Grenoblu končí dálnice a my musíme na Gap po úzké nekvalitní cestě. Po několikaterém drobném bloudění stoupáme do Vizille. V prudkém sjezdu přijíždíme na křižovatku kde je nápis Deviatión . GPS velí dopředu a tak jedeme dál. Rozkopaná silnice nám dává pochopit, že šlo o objížďku . Otázka teď zněla jak otočit mikrobus s vlekem v jednosměrce . Výsledek se dostavil u našeho vozu, kde jsme nacouvali na chodník a ohnuli již tak ohnutou kouli . Smrad spálenýho kovu.
Po úspěšném vyproštění hledáme objížďku, ale nalézáme jen kruhový objezd, kde není jasné kudy. Náš konvoj, 3 mikrobusy a dva vleky kompletně najely na kruhák a točily se 3x dokola. Tento cirkus zcela zablokoval objezd v 1:00 v noci, že najíždějící auto nechápalo tuhle noční dopravní špičku a zběsile troubilo . První jsme se osmělili my a výsledkem bylo jen bloudění našeho hlavní auta. Než jsme se zase po delší době sešli čas utíkal a nám docházela nafta . Jako na potvoru dlouho žádná pumpa. DSC01298Až v městě La Mure jsme našli pumpu na kartu, ale nedalo se k ní dostat, Příjezd byl z třetího směru a nám se to zase ve tmě podařilo nalézt až na třetí pokus. Vedoucí zájezdu a majitel cestovky sice vtipně podotkl, že za 3km bude další pumpa , ale my jsme celkem jednomyslně odmítli další dobrodružství s jízdou na zbytky naftových par v nádrži . Druhá hodina ranní odzvonila a my máme před sebou ještě 50km . U třetího auta jsme zase nemohli otevřít dvířka od nádrže, ale se štěstím jsme je otevřeli . V La Mure se nepochopitelně odbočilo na Mens a prodloužili jsme si tím cestu o několik drsných sedel a serpentín. Ve 3:15 naše putování Evropou končí v horském lyžařském středisku SUPERDEVOLUY.


2.den – Corps

Pondělí, 18.7.2011

DSC01307Slunečné ráno nás vyhnalo do sedel. Ani včerejší dlouhá cesta nás nemohla zastavit. Cirkus Tour de France má dnes volný den, ale my samozřejmě ne . Plánujeme tak 60km na rozjezd . 9:00 Sjíždíme do St-Étienne en Dévoluy. Pak dále klesáme přes St-Disdier směrem na Corps. Je chladno, ale Keńa . Valíme to dolů podél říčky hluboko zařezané do údolí pod námi. Za obcí Pellafol přijíždíme na hráz vodní elektrárny EDF – Barrage du Saulet. Je to parádní dílo s parádní propastí vedle. Začíná se ale také oteplovat a protože jsme sjeli jen do 780m budeme zbytek dne už jen stoupat .

10:15 Corps – dojeli jsme na hlavní silnici na Gap, po které jsme měli přijet včera . Nádherné scenérie, údolí řeky Drac.DSC01318Máme tak 45km v nohách a čeká nás vrchol dnešního dne – Col du Noyer.
Až nečekaně náročné stoupání do výšky 1666mnm . Je tam nádherná vyhlídka do kraje. Naše kompletní osma si se stoupáním poradila a i Pepa měl radost, že nejel z Corps zpět do Devoluy, jak uvažoval . Na sedle lokálního významu je i pěkná restaurace, takže jsme dali společně kafe. Nyní nás čekal už jen sjezd do St-Étienne en Dévoluy a pak výšlap do našeho lyžařského centra Superdévoluy. Celkem to dalo cca 75km. …DSC01312


3. den – Gap

Úterý, 19.7.2011

Na další den jsme si naplánovali navštívit TdF v Gapu. Cirkus TdF tam má horskou prémii 2. stupně a dojezd etapy. Ráno jsme vstali dříve, abychom už v sedle byli v 8. Sjíždíme do St Étienne en Dévoluy a pak po průjezdu nad propastí stoupáme na Col du Rioupes 1430mnm. Drobně poprchává a počasí zdaleka není tak komfortní jako včera. Po sdolání sedla následuje dlouhý sjezd do La Plaine. Zdravím cyklistku hlasitě „bonjour“ a odpověď přišla – „ahoj“ .
Po krátké pauze už fičíme do mírného kopce na Gap. Jedeme za traktorem, který udržuje konstantní rychlost 27km. Tour de traktor trvá 15 km. Snímek 176Traktorista se pravidelně ohlíží, aby nám nenastupoval v kopcích. Naopak ve sjezdech se musíme hlídat, abychom neskončili do valníku . Traktor odbočil, a v 10 hodin začal hustý déšť , ve kterém se nedá jet. V obci La Freissinouse je seník jako hangár, který je jako pro nás stvořen .
10:30 déšť zesiluje a naděje na další pokračování klesá. Kluci ulehli na seníky a usnuli.
11:00 Přijel pan majitel pro fůru sena s ještěrkou, traktůrek s vidlema, a chlapci museli z vyhřátého stohu .
11:15 Přijelo k nám auto a zřejmě nabízelo pomoc. Nedorozuměli jsme se navzájem . Tak alespoň Fíďa poděkoval slovy „Ani hovno kamaráde“ . Chlapec odjel a přijeli dva mladí Francouzi úplně mokrý. Mezinárodní seník se zaplňuje, přesto je místa ještě dost. Raději ale vyvěšujeme českou vlajku…
Snímek 18211:30 Voláme Pepovi, ať sežene Míru a přijedou pro nás. Situace od západu se vůbec nelepší .
12:30 Vysvobození přichází a my se loučíme se seníkem. Jedeme zpět a počasí se nečekaně protrhává. Dáváme oběd a vymejšlíme co potom. Slunce se prosazuje a schne to. Rychle jsme se domluvili, že den nebude ještě ztracen . Jedeme Leoš, Aleš, Zdenda a já na Col du Noyer stihnout v Gapu TdF. Je už suchá silnice a za 30min jsme nahoře. Je tu však poprchávající mlha . Ve sjezdu do La Fare en Champsau nás čeká déšť, mokrá silnice a nepříjemné kamení . Dojíždí nás Francouz na horáku a radíme se kudy na Col du Manse 1280mnm, prémie TdF. Prší.
16:20 Přijíždíme na sedlo a už je všude lidí jak na Václaváku .
16:45 Přijeli první uprchlíci a pak se to drobí po skupinkách. Někteří diváci v dešťi odcházejí a peloton teprve přijíždí . Nad TdF krouží 8 vrtulníků a prší. Po odjezdu posledního cyklisty začíná blázinec. Přestává pršet a my jedeme proti trase. Snímek 208Caravan vallay až do Gapu . Nebe se protrhává. Někdo upozornil Leoše, že leží bidon TdF pod autem . Majitel si ho pak bravurně pohlídal . Cenný suvenýr tak nemáme. Ve sjezdu do Gapu je pak příšerná zácpa související s cílem TdF. Předjíždíme kolonu a stoupáme zpět pomů směrem na Orange. V dálce se zase formuje přeháňka . Zatím projíždíme kolem seníku, kde jsme ráno mokli a usycháme .
18:00 Projíždíme přeháňku, je to už klídek a usycháme za jízdy. Dolů do La Plaine fičíme 40 km/h. Leošovi se šprajcnul článek a řetěz přeskakuje. Zastavujeme a částečně to opravujeme. Při stoupání na Col du Festre 1441 opět leje. Je to studený déšť . Teplota klesá k 6*C, později k 5*C. V krátkém sjezdu nám selhávají brzdy. Alpy nám ukázaly svojí druhou tvář. Opět šplháme na Col du Rioupes, ovšem z druhé strany. Je tak hustá obloha, že GPS je bez signálu . Brzdy nebrzdí a tak sjíždíme do St Étienne en Dévoluy velmi opatrně. Promrzlý se vracíme do Superdévoluy.
20:30 příjezd domů. K našemu velkému překvapení se stáje Astana a Liquigas ubytovaly vedle nás …


4. den – Col du Izoard

Středa, 20.7.2011

5:30 Vstáváme. Stěhujeme se do paneláku . Jsou zde výtahy na patro. To znamená, že každý jede jen do definovaného patra a na každé patro je možno dojet jen jedním výtahem ovšem v různém vchodě. Nechápete? Já taky ne . Ale to se u Frantíků občas stává. Je zima a déšť resp. nevlídno .

DSC01352
8:00 Vyjíždíme na prohlídku stáje Astana a Liquigas. Fotíme se s kuchařkami . Dále jedeme na Gap. Tam už je zácpa a uzavírka TdF . Vyjasňuje se. Je to cesta kolem jezer a soutěsek do nádherných kopců a nebezpečných sjezdů.
11:00 Briancon, máme v plánu dát Col du Izoard. Je nečekaně jasno . Pomalu se i otepluje.
11:15 Vyjíždíme. Počasí přeje, fouká lehký vítr. Stoupání je mírné, občas se utahuje. V lesnaté části je i dost zatáček, kde se dá odpočinout .
Snímek 23912:40 Přijíždíme na Col du Izoard – je velká zima a studený vítr. Sníh ve stínu zatáček . Ve sjezdu fotíme a kocháme se. Né tak Zdeněk, který zjistil, že nechal nahoře na sedle batoh , takže vyjel Izoard 2x . Pepa si jel svým tempem s Vlastíkem, takže to pojali jako celodenní výlet.
14:00 My ostatní sjíždíme do Brianconu fandit TdF. Trochu bloudíme a tak nasazujeme náš osvědčený trik kruhák. Točíme tři okruhy celkem 6 cyklistů. Zase tedy plno . Místní romská enkláva tento trik nepochopila, tak jsme se raději vypařili .Snímek 242
14:20 Jsme na náměstí, kde se stoupá na premii 2. kategorie ve městě. TdF tak můžeme vidět z blízka. Roman Kreuziger projel metr od nás . Byl to zážitek, zase davové šílenství.
15:30 Vracíme se do Gapu. Nakupujeme tam v supermárketu Casino . Domů pak jedeme jako už obvykle přes Col du Rioupes. Pepa správně upozornil, že žabožrouti (Francouzi) jsou podivíni. Za Gapem mají silnici, kde jsou 2 pruhy dolů a 1 do kopce . Tak to je dnes asi vše …


5. den – Alpe d‘ Huez

Čtvrtek, 21.7.2011

6:00 Vstáváme. Rychle se balíme. Snažíme se co nejrychleji nasnídat , abych odjeli v půl osmé.
8:00 Odjezd, čekalo se na Pepu, který nemohl nějak dospat a Zdendu, který nechal tretry pod televizí .
Cesta trvala podobně dlouho. Drobné zdržení jsme nabrali na silnici D212B místo silnice D212D a skončili málem na chatě u Helmuta . Stoupáme údolím La Romanche od Le Bourg d’Oisans.
Snímek 26810:45 Parkujeme za obcí La Grave nedaleko sedla Lautaret. Rychle převlíknout do cyklistického, dofouknout pneu…  Je docela zima, polojasno a fouká studený vítr. Do sedel, a už pomalu stoupáme na Col du Lotaire. Fouká naštěstí do zad. Všude průvody cyklistů. Auta blokují provoz. Na Václavském Václaváku je moc člověkůůůůů .
12.00 Přijíždíme na Col du Lautaret. Policie zablokovala silnici na Col du Galibier. To snad není pravda . Připadáme si podvedení . Tisíce km jsem jedeme, abysme viděli slavné sedlo TdF a skončíme 8km pod ním zoufalí . Snímek 322Dělíme se na 2 skupiny. Jirkové, Leoš, Aleš a Mirek zůstávají v Lautaret a čekají na cirkus TdF. Pepa, Vlastík, Zdenda a Já (bigmig) jsme se rozhodli jet na Alpe d´ Huez. Jednoduchou matematickou rovnicí o dvou neznámých, jsme došli k výpočtu, že zítra bude Alpe d´ Huez určitě taky zavřené , takže jediný možný den, jak se tam dostat, je dnes . Sraz si volíme v 19:00 na kruháku Le Bourg D´ Oisans, kde nás kluci vrativší se z TdF v pohodě naloží .
Sjíždíme tedy po silnici na Grenoble zpět k autu a dále… Je to hodně nebezpečný sjezd, protože se všude motá moře aut, kol, i pěších, kteří chtějí vidět to co my. Mírně prší, ale je to nádherný 35km sjezd pod Alpe d´ Huez. Projíždíme kolem přečerpávající vodní elektrárny staršího data. Tipuji tak 30. léta minulého století.
14:00 Kruhák Le Bourg D´Oisans – pata Alpe d´ Huez. Zde začíná ten nejslavnější a nejkrutější kopec TdF. Sundaváme zimní oblečení a převlékáme se do letního. Je kolem 30st, ale teplo bude i v zimě . Na to si klidně můžeme vzít jed .
Na Alpe d´ Huez je velmi čirý ruch. Nahoru kromě stovek cyklistů směřují busy, auta, motorky i těhotné ženy . Skrátka všechno driftuje na Alpe d´ Huez. Pařák a prudké stoupání je děsivé. Je to opravdu maso. Po prvních 4 zatáčkách mě naplňují obavy, že mých 39-25 bude málo . Předjíždí nás hodně cyklistů na karbonech. Zatáčky jsou plně obsazeny karavany již od minulého úterý . Vyhrává hudba, lidé sledují přes satelit TdF a nebo se jen v pohodlných křesílkách opalují . To my se už opalujeme ve vlastní šťávě . Den D TdF přijde již zítra. Italové grilují klobásy. Němci diskutují a Holanďani obarvili nejméně 20×8 m2 silnice na oranžovo . Dva naháči tancují vedle silnice. Těhotná cyklistka statečně šlape od zatáčky k zatáčce. Přátelé, já už zažil ledacos … Cyklománie. 100% silniční kola. Zdeněk viděl bouchlou plynovou láhev vedle silnice . Zřejmě bylo veselo. Každá zatáčka je očíslovaná. Jeden dobrák mi zazvonil do ucha kravským zvoncem .
Vyjeli jsme až do výšky 2049mnm k vrcholu lanovky. Je tu nádherně až nečekaně teplo a svítí slunko a hřeje. Sjeli jsme se nahoře se Zdendou a cestou dolů fotíme a hledáme kluky. Vlastíka jsme někde minuli a Pepa podlehl vedru. Máme ale ještě 1:30 čas do srazu tak přemýšlíme co dál .
V La Garde na doporučení jedeme malou silničkou nad údolím La Romanche a protože máme času, projíždíme jí celou. Je to pohled jak z vrtulníku, který nikdy nekončí. Jako když jedu na válcích na balkóně o délce 20km . Po asi 3km překvapení . Silnice je blokovaná barierou od vísky L´armentiér-le-haut. Je tam cedule o TdF, které logicky nerozumíme . Ptáme se místních, zda se dá jet dál a dozvídáme se že jo. Anglicko – Německo – Francouzská komunikace vyplivla, že cyklisti tam smí. Bariéra je překonána. Mě se ovšem vybila baterka v mobilu , GPS nemá signál a protože mapu nemáme, máme problém . Výhled končí, mi klesáme, ale nevíme kde jsme . V nejhorší chvíli, když už šlo do tuhého se chytla GPS . Hned víme, kde jsme a jsme naštěstí tam, kde máme být . Fuj… Čas srazu se blíží a my se touláme po kopcích v Oisons . Sjíždíme na kruhák Le Bourg D´ Oisans od hráze Lac du Chambon v údolí Romanche, kde jsme jeli ráno. Jsme v pohodě a stíháme to. Snímek 325Vláček cyklistů z Galibier nás veze dolů na místo srazu. Přijíždíme naštěstí v čas a v pohodě. V tom volá Fíďa, že kluci mají zpoždění a přijedou v 20:00 … A my se hnali jak pitomci, to jsme si mohli ještě v klidu zablouďovávat .

Nu což, jedeme najít zatím Pepu s Vlastíkem a zatím jsme místo nich potkali rodáky z Chebu. Zdenda pak zařídil, že nás češi pozvali na kafe .
20:00 Jsme konečně zase všichni pohromadě a odjíždíme přes Vallbonais zpět do naší Superdevoluy.
22:00 Konec dne, který ve mě zanechal z cesty na TdF největší dojem .


6. den – Col du Agnel

Pátek, 22.7.2011

Dnes jsme celkem jednohlasně pohřbili účast na TdF cirkusu, protože Col du Galibier bude opět obšancováno policajty . To je bohužel také zvyk TdF. Přesměrovali jsme pozornost na třetí nejvyšší sedlo v Alpách. Jedeme na Chateau Ville-Vieille opět přes Gap a na Embrun. Je slunečno až vedro. Příjezd provází nádherný kaňon, z kterého jde strach a zámek Chateau Ville-Vieille. Je opět nádherně, až 30*C. Přijíždíme na parkoviště do Chateau, vytahujeme kola a krémy na opalování. Máme v plánu Col Du Agnel 2744mnm.DSC01418
Hned od rána se na mě lepí smůla s přehazovačkou. Vypadl mi řetěz z kladky a nešel tam nandat. Po asi 5 minutové opravě doháním ztrátu na ostatní, kteří už makají směr Italia . Cesta je zajímavá až nádherná. V obci Pierre-Grosse skáčou přes silnici tisíce kobylek resp. sarančat. V polovině kopce navíc ležel přejetej svišť .
Od městečka Ville-Vieille silnice stoupá do Col Du Agnel přenádherným údolím. Je to mírně zvlněné, takže jsme vyjeli do sedla všichni i Pepa. DSC01424Teplota je dnes hodně znát i v top nadmořské výšce je horko.
12:30 Jsme na Col Du Agnel. Mám nový výškový osobní cyklistický rekord . Po passo Sella 2244mnm z roku 2002, středečním Izoard 2360mnm, dnes úžasných 2744mnm. Nádherný výhled do Itálie. Opět pastva pro oči .
Sjeli jsme zpět na Ville-Vieille. Já jsem opět dost fotil a natáčel, takže mě zase většina poodjela . Protože jsme časově hodně v plusu, domluvili jsme se na odpoledne dát Col D´Izoard 2360m z druhé strany, tedy 2 náročné sedla přesně po trase včerejší TdF.DSC01433
14:00 Šlapu na Izoard a snažím se sjet ostatní, ale vůbec mi to nejede . Cítím takovou únavu, že nemohu chytit rytmus. Vůbec mi nejde do hlavy, že nikoho před sebou nevidím, ale se svojí momentární formou asi jedou všichni rychleji . Vedro kulminuje a není se kde schovat. Melu z posledních sil, ale je to poslední kopec ve Francii. V mírném klesání, těsně před sedlem jsem si přeřadil na velkou placku a utrhl lanko od přesmyku . Jak symbolické… Přetrhnout lanko přesmykače v jednom z nejtěžších stoupání Alp, kde jsem za posledních 90min řadil talířem celkem 1x … To se mi podruhé v životě určitě nestane .
Vyjel jsem do sedla Izoard přesně ve stejném čase jako z Brianconu. Celkem překvapen z toho, že jsem nikoho z našich nenašel . Chlapci totiž šli na oběd Chateau Ville-Vieille, a já pokračoval v krasojízdě. No to je bomba … Ve sjezdu už mi volá Fíďa, že se na mě čeká s odjezdem . Na malej tác zrovna nedělám rychlostní průměry , někdo by možná škodolibě podotknul ani na velkej .
16:30 Vracíme se naším busem na Gap do Casina na nákup. Je třeba utratit zbytky Euro. Televizor v nákupním centru nás opět informuje o dojezdu etapy TdF.
19:30 Jsme doma a naposledy v Superdevoluy. Byl to další skvělý zážitek.


7. den – Cesta domů

Pátek, 22.7.2011

8:30 Odjíždíme domů raději s časovým náskokem. Časovku TdF v Grenoble si necháváme ujít z časových důvodů . Naposledy nakládáme na střechu kola. Směřujem naším busem na Crops a Grenoble. Je jasno a azurko, teplo pokračuje. V Cropsu kontrolujeme kola, protože z auta se vyluzují podivné zvuky . V La Mure nás zaskočila šilená mlha . Před Grenoblem v Laffrey jsme se nevešli do závory na výšku (zřejmě tunel) a musíme silnici objet. Musíme se vracet tak 15km zpět. Objíždíme úsek přes La Motte a St Georges de-Commiers.
10:50 konečně Grenoble, najíždíme na dálnici. Prší, zpoždění určitě půl hodiny. V další části naší cesty se již nic zvláštního nestalo tak jen průjezdy a časy:
11.10 platební dálniční terminály na Chambery
11:40 Chambery – přestává pršet.
12:15 Annency – azuro
12:30 zácpa na Francouzsko – Švýcarských hranicích, azuro, 28*C
12:50 opět jedeme …
13:00 Ženeva, letiště.
13:15 pauza na wc.
13:30 pumpa, máme téměř prázdnou nádrž. To je už běžné u tohoto auta Polojasno.
13:45 Lausanne
14:50 Bern, polojasno, dusno
16:00 Curych
16:45 další pauza na dálnici
17:15 St Gallen, jedeme přes Lindau na Mnichov
18:00 Lindau, polojasno
19:30 Mnichov, ring
20:00 pauza na naftu a kafe
21:00 Deggendorf, po hodinách roviny stoupáme na Šumavu.
22:00 hranice Německo-Česko, Železná Ruda.
22:30 Klatovy, Bus pokračuje dále do Hlinska, já využívám možnosti přespat u Míry a pokračovat na kole zítra do Prahy.

Petr Hrubeš (Bigmig)

Buďte první kdo přidá komentář

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*


This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.